Petra Procházková - Aluminiová královna

    Ukrývali jsme se ve sklepě, namačkáni jeden na druhého, jako sardinky. Pak přišli vojáci. Vyvlekli ven všechny muže a zastřelili je. Byl mezi nimi i můj švagr.
    To nejsou vzpomínky na druhou světovou válku... stalo se v roce 2000, ve vesnici nedaleko čečenské metropole Groznyj. Vojáci patřili k ruské armádě (dost možná, že ještě nedávno tábořili u nás) a zavraždění muži byli obyčejní civilisté. Kniha novinářky Petry Procházkové Aluminiová královna, přináší rozhovory s čečenskými ženami, jež žijí (či spíše přežívají) v rozvalinách Grozného. Otřesné svědectví o hrůze nesmyslné a nekončící války, o devastaci lidských životů. Ještě nedávno relativně prosperující země, se změnila v apokalyptickou krajinu, v níž přežívají jen ti nejodolnější. Lidé tu žijí ze dne na den, jejich jedinou starostí je sehnat něco k jídlu a v zimě neumrznout. Obyvatelé panelákových sídlišť (tolik podobných těm našim), obývají sklepy rozbořených domů, trpí nedostatkem potravin, tepla a hygieny... a zvolna si na to zvykají. Ženy, dříve tak pečlivě dbající o svůj vzhled, chodí v potrhaných, nepraných šatech. Vždyť už je to stejně všechno jedno. Hrůzný důkaz toho, jak snadno lze vrhnout zemi o sto let zpět. A také toho, v jakém neuvěřitelném blahobytu (a nevědomosti) si žijeme my.
    Petra Procházková pracovala jako  zpravodajka v Abcházii, Osetii, Gruzii, Tádžikistánu, Afghánistánu, Náhorním Karabachu, v uprchlických táborech v Kurdistánu. Pobývala mezi guerilovými bojovníky Východního Timoru. V roce 1994 byla při bombardování Grozného, stala se rukojmím Šamila Basajeva. V roce 2000 se vzdala práce novinářky a působila v Grozném jako humanitární pracovnice. Tehdy vznikala tato kniha. Následně byla ruskými úřady označena za nežádoucí a vyhoštěna. Za svou práci byla několikrát oceněna, mimo jiné také medailí Za zásluhy od prezidenta ČR.